Věděli jste, že střevní mikroflóra úzce komunikuje s naším mozkem? O této obrovské mase bakterií se někdy hovoří jako o jakémsi druhém centru, které zásadně ovlivňuje vznik některých onemocnění.
Naše tělo obsahuje obrovské společenství bakterií a dalších mikrobů. Jen ve střevě jich najdeme přes 100 bilionů, což je mnohokrát více, než má tělo svých vlastních buněk. Pomáhají nám například rozkládat vlákninu, stimulují imunitní systém, ovlivňují naše chování a náladu. Podle nejnovějších výzkumů mají vliv i na neurologické poruchy jako je Alzheimerova choroba, poruchy autistického spektra, roztroušená skleróza nebo Parkinsonova choroba.
Stačí si tedy každé ráno dát k snídaní kefír, budeme mít paměť jako Kim Peek a s naší mikrobiotou budeme žít šťastně až na věky? Tak jednoduché to bohužel není.
Mikrobiota, tedy naše druhé já složené převážně z bakterií a její interakce s mozkem vedla ke zformování teorie regulační osy mikrobiota-střevo-mozek. To je obousměrný komunikační kanál spojený prostřednictvím nervových, imunitních, endokrinních a metabolických drah. Její nerovnováha může vést nejen k disharmonii trávicí soustavy, ale i poruchám imunitního systému či centrální nervové soustavy. Známým syndromem způsobených právě narušením střevní mikrobioty je syndrom dráždivého tračníku, který je často doprovázen psychiatrickými problémy jako je úzkost či posttraumatický stres. Patří sem ale i nám všem známý průjem. Enterický (střevní) nervový systém bývá dokonce označován jako druhý mozek, obsahuje totiž početnou síť neuronů, která s mozkem čile komunikuje a spolupracuje. Střevní mikrobiota také produkuje množství serotoninu, také přezdívaného hormon štěstí. Ne nadarmo se tedy říká „gut check time“, v češtině tedy nejspíš „chce to silný žaludek“, když se dostaneme do situace žádající si pevné nervy.
Vědci z Brain-Body institutu v Kanadě zjistili, že bezmikrobní myši mají zcela odlišné chování. Oproti myším s normální mikrobiotou více riskují a mají horší paměť. Lze se tedy domnívat, že si nás naše mikrobiota jako svého hostitele hýčká a chce nás tedy učinit obezřetnějšími. Z jiných výzkumů bylo zase potvrzeno, že střevní bakterie lidí trpících depresí způsobily po transplantaci změnu chování bezmikrobních myší. U člověka bohužel není možné podobné experimenty provést. Byly však prováděny studie s modulováním střevní mikrobioty pomocí probiotik. Tyto studie ukazují velmi slibné výsledky například v léčbě chronického únavového syndromu, syndromu dráždivého tračníku nebo dokonce Alzheimerovy choroby. Dokonce i zdraví dobrovolníci pociťovali po konzumaci probiotik méně úzkosti a deprese.
Víme tedy, že mikrobiota je důležitá pro normální vývoj a udržování funkcí mozku. Abychom ale plně porozuměli komplikovaným procesům mezi mozkem a střevem, je zapotřebí mnoho klinických studií. Tyto studie nám v budoucnu snad nabídnou možnost personalizované léčby neurologických poruch právě modulací či transplantací střevní mikrobioty.
Zdroje:
Neufeld KM, Kang N, Bienenstock J, Foster JA. Reduced anxiety-like behavior and central neurochemical change in germ-free mice. Neurogastroenterol Motil. 2011;23(3):255-e119. doi:10.1111/j.1365-2982.2010.01620.x
Cryan JF, O’Riordan KJ, Sandhu K, Peterson V, Dinan TG. The gut microbiome
